filosofický koutek
O diskriminaci hudebních nástrojů
Je s podivem, že v dnešní době vědomé si nutnosti emancipace v nejrůznějších oblastech života není věnována dostatečná pozornost problematice diskriminace hudebních nástrojů.
Uveď problém. Je s podivem, že v dnešní době vědomé si nutnosti emancipace v nejrůznějších oblastech života není věnována dostatečná pozornost problematice diskriminace hudebních nástrojů. Je proto nutné říci si alespoň to základní o této oblasti, jejíž rozřešení se musí stát součástí (nekonečného) projektu univerzální emancipace.
Udej obecnou definici diskriminace. Diskriminace obecně čerpá z empirických či faktických rozdílností (Honza hrál včera na bendžo takové country) a/nebo ze zcela mylných představ (bendžisti jsou z Marsu, hráči na dobro z Venuše) a spočívá ve vynášení apriorních soudů etického či hodnotícího rázu (všichni bendžisti hrají country, hrají špatně, půjdou do pekla atd.). Dialektika empirických diferencí (singulárních a obecně těžko popsatelných) a apriorních soudů (snadno vyslovitelných a vždy nespravedlivých) dává vzniknout celé problematice diskriminace, tzn. jak samotnému problému (apriorní soud není práv empirické skutečnosti) tak i jeho možným řešením (vytváření nových soudů na základě empirických zkušeností nebo odmítnutí všech obecných výpovědí nebo odmítnutí existence empirických diferencí atd.), která však nikdy nejsou definitivní (mnozí postmoderní autoři také poukazují na to, že neexistuje empirická skutečnost nezformovaná diskurzem, tedy určitými soudy).
Objasni předchozí větu příkladem. Empirická skutečnost: mnoho kytaristů drží trsátko v pravé ruce. Možný apriorní (slova je zde užito volněji, jako ve větě „někdo je apriorně zaujatý proti…“) soud: Kytaristi jsou praváci. Nová empirická skutečnost: Jimi Hendrix drží trsátko v levé ruce. Nový apriorní soud: Kytaristi mohou hrát na obě strany. Nová empirická skutečnost: Jeff Beck nehraje trsátkem. Možná řešení: Kytaristi hrají různými částmi těla. Nebo: Jimi hraje takhle a Jeff takhle a Honza takhle atd. Nebo: Neexistují kytaristi a nekytaristi, forma je prázdnota a hudba je jen jedna.
Vrať se k tématu. Vrátíme-li se k tématu diskriminace hudebních nástrojů, musíme v prvé řadě rozlišit různé typy diskriminace.
Výčet typů diskriminace:
a.) Diskriminace slovní. Zde se jedná především o vtipy mířené na určité skupiny nástrojů a na jejich hráče. Nejpostiženějšími nástroji jsou v tomto ohledu: viola, bicí, basa a pikola. Do této kategorie však náleží i prosté přezdívky a hovorová označení pro různé nástroje. Musíme mít na paměti, že žádné slovo není eticky nezabarvené a taková jména jako „fidlátka“, „brnkátko“, „prdítko“ či „škopky“ dovedou i z krásného nástroje učinit cosi směšného a opovrženíhodného.
b.) Diskriminace fyzická. Tento typ problémů vzniká na základě toho, že ne všechny nástroje mají stejné fyzické vlastnosti. Některé jsou tak velké nebo těžké, že je samotný hráč neunese. Některé kluby mají sice vybudovaný přístup dostatečně krátký a široký pro kytary nebo basy, nikoli však již např. pro metráková fender piána. Pokud se bubeník nesetká s chápavými kolegy a nenajde žádné tzv. „bedňáky“ (sic!), může se stát, že nějaký ten bubínek zůstane venku na ulici apod.
c.) Diskriminace hudební. Souvisí s historickou podmíněností hudebního vkusu skladatelů a projevuje se nedostatečným zaměstnáváním určitých nástrojů. Diskriminované nástroje: Wagnerovy tuby v newagnerovských dílech, cimbál v heavy metalu, téměř všechny příjemně znějící nástroje v bluegrassu, triangl všude, vidličky a nože (podle Erika Satieho) všude. Jako dobrá ilustrace lhostejnosti skladatele vůči určitému nástroji může sloužit historka o Janáčkovi a jednom kopistovi. (Požádej Ondru o doplnění historky.)
d.) Diskriminace početní. Souvisí s diskriminací fyzickou. Některé nástroje jsou hlasitější a jiné tišší. Proto jsou např. v symfonickém orchestru mnohem početněji zastoupeny housle než pozouny. Problémy z toho plynoucí: Při hlasování o zasedacím pořádku na zájezdu jsou některé sekce v nevýhodě a musí jet vzadu. Nebo: Větší nezaměstnanost pozounistů a následné věšení na hřebík nástrojů.
e.) Diskriminace společenská. Jde o to, že některé nástroje jsou častěji prezentovány než jiné. Např. ve videoklipech mnohem spíše uvidíte kytaru s krásným novým lakem, než oprýskaný model 1967, který hraje na nahrávce. Více jsou také prezentovány sólové nástroje než sekce. Určité nástroje tak získají jakousi auru výjimečnosti, stanou se „sexy“, jsou „in“. Výsledkem je, že více dětí se chce učit na alt saxofon než na kontrafagot. Částečně to ovšem řeší problém početní diskriminace.
f.) Diskriminace politická. V této kategorii se objevují komplexnější bezpráví činěna nástrojům, která se zakládají na mimohudebních a často zcela nahodilých rozhodnutích. Mají však nejdrastičtější podobu. Již v antice chtěl Platón ze své ideální obce zcela vyloučit všechny nástroje kromě dvou, lyry a kithary (venkovanům ponechal ještě syringu). Dějiny zamítání a zakazování určitých nástrojů se bohužel píší dodnes.
Předveď konkrétní analýzu. Věnujme se nyní poslednímu typu diskriminace s bližším zaměřením na náboženský kontext. Vedle hagiografie osvícených nástrojářů je diskriminace hudebních nástrojů důležitým a opomíjeným tématem religionistické muzikologie. Zatímco východní náboženství jsou vcelku vstřícná k hudebním nástrojům (viz. Sri Chinmoy), tradice západního náboženství vede spíše k omezování a vylučování nástrojů a hluku. Samotné příčiny jsou ovšem velmi složité.
Podívejme se například na společné téma křesťanství a islámu, na zvěstování apokalypsy. V Koránu se na mnoha místech objevují podobná slova:
„Až zatroubeno bude pozounem,
ten den bude věru těžkým dnem,
pro nevěřící nelehkým břemenem.“
Jiné překlady Koránu na tomto místě uvádějí trumpetu. V biblickém Zjevení Janově se zase sedm andělů chápe polnic a popořadě zatroubením přivádí na svět hrůzné katastrofy. Je jasné (máme-li na paměti, že jde o dávné předky nástrojů, které ani nemusí připomínat dnešní trumpety a pozouny), že se jedná přinejmenším o přibližně stejné nástroje, totiž nástroje žesťové, dechové.
Domněnky. Kovové nástroje ohlašují apokalypsu, a.) protože jsou hlasité (dnes apokalypsu – alespoň tu filmovou – ohlašuje elektrická kytara (ovšem dechy se také stále drží – viz. např. Válka světů)) a hlasité zvuky vyvolávají strach. b.) Protože v té době žestě neměly pěkný zvuk. c.) Protože z kovu jsou zbraně a hluk je zbraň (viz. Jacques Attali) d.) Protože je třeba odlišit zvuk apokalypsy od hudby sfér, který má charakter zpěvu Sirén.
Další domněnky. Hlásná trouba apokalypsy je dechovým nástrojem, a.) protože andělé (kteří mohou zpívat) jsou čistým dechem, božím vanutím a tudíž b.) nemají prsty nebo jenom vzdušné prsty vhodné ke hře na harfu, jež ale není vhodná k ohlášení konce světa. c.) Protože se troubilo do útoku a tudíž d.) zatroubení má charakter výpovědi.
Není se čemu divit, že si nástroj, který byl již rezervovaný na ohlášení apokalypsy, nenašel cestu k církevním obřadům. Bylo pochopitelně třeba, aby byl případný signál jasný. Avšak církev si především přála zbavit hudbu rušivých elementů. V kostelech se výrazně prosadil pouze jediný nástroj – varhany. Je zajímavé povšimnout si dvou detailů. Za prvé, zvuk varhan je vyluzován nikoli za pomocí přímého kontaktu s tělem hráče, nýbrž prostřednictvím mechanizmu píšťal a vzduchového proudění (pneuma, které není lidským dechem). Varhaník určuje, jaké tóny se ozvou, zvuky však sám neprodukuje. Za druhé, většina mechanismu varhan (jakož i tělo varhaníka) je skryta pohledu věřících, je neviditelná, „netělesná“. Toto jsou dva ohledy, ve kterých se zvuk varhan přibližuje představě čistě duchovní hudby, hudby nebeské. V evropských kostelech je zvykem umisťovat mimo zorné pole i sbor (andělské hlasy) a jiné nástroje. V severoamerických kostelech, kde se projevují neevropské vlivy, je tomu jinak a zdroj hudby je všem plně na očích – „obecenstvo“ se dokonce často aktivně zapojuje. Bicí nástroje (další apokalyptický nástroj) jsou při evropských mších naprosto nepřístupné. Výjimku tvoří jediný perkusivní nástroj, jenž je dokonce vyroben z kovu, totiž kostelní zvon svolávající věřící k modlitbě. (Zajímavý kontrast k islámským muezzinům.)
Vyvoď z předchozího závěry. Z předchozího je patrné, že jednotlivé typy diskriminace neexistují odděleně, nýbrž že jsou propojené. Jsou-li některé nástroje zakázány v hudbě doprovázející náboženské obřady (politická diskriminace), nemohou být ani využívány skladateli v kompozicích (hudební diskriminace). Je-li nějaký nástroj „povýšen“ na ohlašovatele zkázy (společenská diskriminace vycházející z fyzické diskriminace), není možné, aby byl přijímán posluchači, zaměstnavateli, pořadateli a konečně i samotnými hudebníky neutrálně a na roveň s ostatními nástroji (početní diskriminace a potažmo diskriminace politická). Jak se ostatně musí cítit hudebník, jehož nástroj získá přívlastek „apokalyptický“? Můžeme dále s jistotou říci, že ani slovní diskriminace není něčím nevinným a že v sobě již nese zárodek horšího bezpráví („pořád ještě šudláš na ty svoje fidlátka?“ implikuje „předmět tvého zájmu není hoden společenského uznání“). V hudbě preferované křesťanskou církví od středověku je jasná hierarchie nástrojů. Poněkud mimo stojí dechové nástroje, které jsou na jednu stranu způsobem produkce zvuku vhodné pro anděly, na druhou stranu nejsou vhodné pro lidi z důvodu charakteru produkovaného zvuku. Nejvýše z nástrojů stojí varhany a sbory, napodobující svojí vzdušností a svým odosobněním (odtělesněním: odpohlavněním a zneviditelněním) nebeskou hudbu andělů. Ostatní nástroje, příliš viditelné, tělesné, hmatatelné, jsou vnímány jako méněcenné, nebo dokonce přímo zlé či satanské. Vidíme, že tato hierarchizace hudebních nástrojů vychází jen z malé části ze skutečných, konkrétních rozdílností mezi nástroji a že je v mnohem větší míře výsledkem iracionálních rozhodnutí a ozvěnou neospravedlnitelných předsudků.
komentáře
přidat komentářAhoj vejcohlukové, jste nejvtipnější na světě a já žádám o doplnění
historky o Janáčkovi a jednom kopistovi!
Mějte se a HRAJTE
Víte, jak donutit violistu aby zahrál pianissimo a tremolo?….….….….…..
zpět nahoru
zasílání novinek
anketa
Anketa o nejlepší vystřiženou repliku z rozhovoru
© 2007 Eggnoise eggnoise.cz | kontakt | myspace.com/eggnoiseband | mapa webu | WEBTONES | icons