Novinky
Nominace na Apollo 2022!
Album Ondřeje Galušky Stručný úvod do filosofie marnosti má nominaci na cenách české hudební kritiky Apollo 2022. Album pokřtíme společně s Eggnoise na koncertě 12.1. v pražské Malostranské besedě! Těšíme se n vás! https://www.cenyapollo.cz/
Na detail novinky
EGGNOISE IN CONCERT!
Na detail novinky
Sbírka na Donio
Drazí přátelé! Spustil jsem sbírku na vydání knihy Stručný úvod do filosofie marnosti na Donio. Nyní můžete přispět k tomu, abychom celý koncept spojený s deskou dotáhli do konce. I kdyby byl pokus vybrat celou částku marný, alespoň budeme vědět, kolik výtisků (ne)dělat. Takže je to zároveň takový průzkum... Některé odměny stihneme do Vánoc. Knížku pravděpodobně ne, ale není to ani zcela vyloučené, tak to můžete risknout a dát někomu pod stromeček něco pěkného - v nejhorším jako poukázku na Marnost. Budu rád, když se sem podíváte a zvážíte podporu. Sdílení se také cení!
Na detail novinky
Proces bojuje ve Velké sedmě na Rádiu 1
Vychází album Stručný úvod do filosofie marnosti
Videoklip k písni Proces!
Nové album
Ondřejovi Galuškovi vyjde nové album Stručný úvod do filosofie marnosti. Zde je první singl Orientační běh:
Na detail novinky
Ma Records vydají Ligeticitations od Ondřeje Galušky!
Od bdění ke snění na Proglasu
Píseň Od bdění ke snění z představení Krev není voda byla nasazena do hitparády rádia Proglas.
Na detail novinky
Král trapnosti ve Velké sedmě!
Král trapnosti (kterého vám zahrajeme i na koncertech) je nasazený do Velké sedmy na Rádiu 1. Podpořte dobrou věc!
https://www.radio1.cz/hitparada/?chart=1&_fid=aozm
Na detail novinky
The Odd Gifts jedou Brno Odry Nový Jičín
Můj táta z desky Krev není voda
Na detail novinky
Vychází album Krev není voda
Tento týden vychází album pro děti a rodiče s hudbou z divadelního představení Krev není voda. Autory hudby jsou Ondřej Galuška a Milan Cais, mezi hudebníky se blejskne i Richard Fiala a David Novotný a samozřejmě spousta dětí! Album pokřtíme na festivalu Struny dětem v Minoru Struny dětem. 
Na detail novinky
Vyšlo album Playground English
Ondřej Galuška produkoval a nahrával album písniček pro děti v angličtině projektu Playground English. Deska se jmenuje Frog Biscuits a již je k mání přes Indies Scope a digitální distribuci. Obsahuje neuvěřitelných 27 krásných písní Karolíny Shipstead a jsou tam taky super pozouny a kytary a flétny a cella a hlasy. Dejte si to pod stromeček a pusťte to těm dětem, ať taky slyšej jednou něco pořádnýho.
Na detail novinky
Ondřej Galuška zahraje eggnoise všude možně
Ondřej Galuška v Potrvá
Ondřej Galuška zahraje Eggnoise
Již tento pátek v děčínském Café jako zvon!
https://www.facebook.com/events/512086225818218/
Na detail novinky
Ondřej Galuška zahraje průřez repertoárem eggnoise
Eggnoise a The Odd Gifts získali dohromady pět nominací na největších nezávislých hudebních cenách na světě
Mezinárodní hudební ceny Just Plain Folks 2017 se konají po několikaleté pauze způsobené vážným zdravotním stavem svého zakladatele. Just Plain Folks je organizace s třicetiletou tradicí složená z nadšenců a dobrovolníků („grassroots“) a její ceny se množstvím posuzované hudby a zapojených dobrovolníků staly největší hudební soutěží světa.
http://www.jpfolks.com/2017awards.php?type=nominees&category=album
Jsou jedinečné v tom smyslu, že rozhodovací proces mají v rukou dobrovolníci z řad hudebních profesionálů i hudebních fanoušků. V minulém ročníku (2009) bylo posouzeno přes 42 000 desek a 560 000 skladeb ze 160 zemí světa. Eggnoise měli nominace za desku Albumen a píseň Home. Letos Eggnoise ve výběru uspěli s deskou Yolk, která má nominaci za nejlepší album v kategorii Modern Rock/Pop, a s písněmi Parent Song a Shanghai, jež mají nominaci na nejlepší píseň v kategorii Modern Rock Song.
Rovněž skupina The Odd Gifts, projekt Ondřeje Galuška a dalších členů Eggnoise, se dostala do výběru a má nominace za své první album O.G. and the Odd Gifts a za píseň Tell Me It Ain’t So v kategoriích Rock Album a Rock Song. Ceny Just Plain Folks mají zcela nekomerční charakter. Účast je zdarma a účelem výběru je pouze nalézt zajímavou hudbu ze všech koutů světa. Protože je celý proces výběru velmi náročný a zdlouhavý, byla uzávěrka tohoto ročníku již před více jak rokem. Nebylo proto možné ještě přihlásit například aktuální album Migrant Songs skupiny The Odd Gifts. Na druhou stranu jsou tak ceny JPF dobrou protiváhou běžnému zaměření na nejnovější počiny a dokladem toho, že kvalitní hudba nepřestává být aktuální po jednom roce.
Zatímco skupina Eggnoise není momentálně koncertně činná, kapelu The Odd Gifts můžete vidět například již toto úterý 28.2. v pražském JazzDocku.
Na detail novinky
LP eggnoise 4 v předvánoční slevě
U Indies teď mají ve slevě naše LP 4 za 200 korun. To je dobrý dárek pod jakýkoli stromeček! Přibalte si k tomu Migrant Songs od The Odd Gifts a budete mít na dlouho vystaráno! http://www.indies.eu/katalog/slevy/
Na detail novinky
Zítra vyražte na křest The Odd Gifts do Besedy!
Na detail novinky
Klip na Lullaby nyní i na Youtube:
Videoklip na Lullaby
Na lidovky.cz měl premiéru videoklip k písni Lullaby od The Odd Gifts. Střih, režie: Jakub Cermaque Čermák, kamera: Petr Kačírek a Jakub Čermák, loutkovodička: Daniela Šišková, autor loutky: Josef Koblic: http://www.lidovky.cz/video-odd-gifts-lullaby-0vl-/kultura.aspx?c=A161019_153549_ln_kultura_bez
Na detail novinky
Teaser k albu Migrant Songs
Na detail novinky
Vychází Migrant Song
Koncert The Odd Gifts v Praze
Na detail novinky
Právě vyšla
Na detail novinky
Společné koncerty Doubravy a Galušky
Srdečně zveme na dva společné koncerty bývalých spolužáků a hudebních souputníků Ondry Galušky a Marka Doubravy!
Na detail novinky
The Odd Gifts točí desku
Během své celokapelové pauzy nebudou členové eggnoise zahálet. Michael Nosek, Jaryn Janek a Jan Mizler se připojí k Ondrovi Galuškovi a natočí druhé album jeho projektu The Odd Gifts. Album se bude točit ve studiu Jámor Ondry Ježka a objeví se na něm řada výjimečných hostů. Pokud chcete dostávat informace z první ruky, oblíbněte si facebook https://www.facebook.com/ondrejgaluska nebo navštěvujte www.oddgifts.cz.
Na detail novinky
záplata
Na detail novinky
Koncertní pauza
Na detail novinky
Dnes zadarmo
Na detail novinky
Léto na Jungmaňáku
Za týden se na vás těšíme na venkovní akci na Jungmannově náměstí v Praze. Bude to krásné a nové a zadarmo! https://www.facebook.com/events/874071595976124/
Na detail novinky
Eggnoise at Prague Days Chicago 2015
We are honoured and excited to be performing at the Prague Days Chicago 2015 festival, where we will perform 2 concerts, on June 11th at the Millenium Park Plaza and on June 13th at Cicero Park.
http://praguedayschicago.com/
Na detail novinky
Eggnoise na Prague Days Chicago 2015
Dostalo se nám veliké cti účastnit se festivalu Prague Days Chicago 2015 a to hned dvěma koncerty. Poletíme s Ondřejem Havelkou a MM a možná si zahrajeme i s Jimem Peterikem. Bude to rozhodně neuvěřitelná zkušenost, takže vás budeme o všem informovat...
http://praguedayschicago.com/
Na detail novinky
Lepší než nikdy
Náhodou jsme narazili na pár měsíců starou recenzi na naše pět let staré album Yolk. To, že si po takové době album vysloužilo 90 procent, je velmi potěšující známkou toho, že ta hudba stále žije! http://landmarks-blog.webnode.cz/news/eggmoise-yolk-2010-/
Na detail novinky
Náhrada za zrušený koncert
Na detail novinky
Odd Gifts jako záskok
Na detail novinky
Dnešní koncert se ruší
Na detail novinky
Lednový Underground
Eggnoise Play S&G
Veselí nad Moravou
Na detail novinky
Recenze alba 4 z Anglie
Vyšla nám pěkná recenze na britském serveru věnujícím se kultuře v rozvojové Evropě. Superskupinou nás myslím ještě nikdo nikdy nenazval: http://ceel.org.uk/culture/music/jonathan-karstadt-reviews-4-by-pragues-eggnoise/
Na detail novinky
Eggnoise play S&G
Na podzim připravujeme zvláštní program, koncerty písní Simona a Garfunkela. Máme je moc rádi a moc si to užíváme, tak snad to potěší i vás. Pokud byste tento program chtěli slyšet i ve vašem městě, vyžádejte si nás u místního pořadatele, nebo nám dejte vědět... Hlavní koncert písní S&G se odehraje 5. listopadu v Praze v Malostranské besedě.
Na detail novinky
Koncerty!
Tak se nám blíží pár eggnoisích a pseudoeggnoisích událostí: 20.5. O.G. solo v Exilu, Pardubice, 23.5. Odd Gifts na Žižkovské smršti, 30.5. eggnoise v le Garage Noir, Děčín, a 31.5. eggnoise na Na jednom břehu v Hradci! Stavte se!
Na detail novinky
Nový klip
Představujeme vám nový videoklip, na kterém jsme spolupracovali s výtvarníkem Pavlem L. Kopeckým. Klip můžete vidět v premiéře na iDnes, kde se také dočtete pár vět o celkovém konceptu.
P.L.Kopecký (*1970) se přes klasickou fotografii, experimentální fotomontáž a videoart propracoval k autorské technice montáže fotografie a videa ve 3D prostoru snímaného virtuální kamerou.
Od roku 2007 pracuje na tematickém cyklu “mem-brány”, jenž čítá již téměř 100 velkoformátových symetrických abstraktních fotomontáží zkoumajících možnosti obrazu přivést vědomí pozorovatele na jeho hranice.
Vyrábí videoklipy (například pro Karolinu Beyond nebo v poslední době pro vycházející britskou hvězdu elektronického popu Veroniku Vesper) a autorské krátké filmy, ve kterých dále rozvíjí koncept “mem-brány” jako introspektivně poznatelné formy apriorní tendence mysli k uspořádanosti.
Téměř třicet let provozuje různé techniky sebepoznávání a duchovního hledání přinášející nejen zkvalitnění života, ale hlavně uměleckou vizi. Zkušenost s hraničními stavy rozšířeného vědomí a meditací mu, podobně jako např. Kupkovi či Lynchovi, umožňuje vydávat se do větších hloubek v oceánu inspirace a podělit se o úlovek využitím abstraktního obrazového jazyka. Více na www.plkopecky.com
Na detail novinky
V hitparádách
Nově můžete pro naše písně hlasovat v hitparádě Velká sedma na Rádiu 1 a také v hitparádě rádia Proglas. Děkujeme za každý bit podpory!
Na detail novinky
Harvest Prize 2014 pro eggnoise 4
Album 4 získalo Harvest Prize na nezávislých hudebních cenách Tais Awards! Děkujeme Benovi Taisovi za podporu a přízeň. Koukněte na kompletní seznam oceněných, jistě tam najdete bohatou pastvu pro duši: Tais Awards: http://www.taisawards.com/
Na detail novinky
Již zítra v Malostranské Besedě
Na detail novinky
Trička a tašky eggnoise nyní k objednání
Hoďte se do eggnoise! Pokud jste propásli příležitost na koncertě, nebo jsme se úplně minuli, máte nyní možnost objednat si nějaké to oblečení, tašky a placky s grafikou eggnoise přes naše webové stránky: http://www.eggnoise.cz/shop
Na detail novinky
Křest 4
Zítra, v úterý 26.11., se Praha konečně dočká dlouho odkládaného návratu eggnoise na pódia. Prvním koncertem po dvouleté pauze bude rovnou křest alba 4 v Paláci Akropolis od 20:00. Kapela si zahraje s několika hosty ze spřízněných kapel (sto zvířat, the odd gifts) a nabídne další atrakce jako podpisovou akci tuší a výstavu originálů grafik z obalu desky. Těšíme se zítra v Akropoli!
Na detail novinky
V úterý na R1
Obrana povodňové turistiky: extáze a rezonance
V době celorepublikových povodní odrazovala média veřejnost od takzvané povodňové turistiky. Lidé, kteří se chodí podívat na postupující zkázu zvýšených hladin toků, komplikují práci záchranářů a státní bezpečnosti a mohou se sami dostat do nebezpečí, takže práci záchranářům ještě přidělávají. Navíc se to jeví téměř jako neetické jednání, kochat se neštěstím druhých. Zvědavost zcela jistě není ctností, není-li rovnou hříchem. Samotná média ovšem nepřetržitě tuto zvědavost motivovala, přiživovala náš sklon k voyerství výstupy všudypřítomných reportérů a živými přenosy z kamer. Je to paradoxní gesto, které říká: nemusíte nikam chodit, všechno vám ukážeme, a přitom dává člověku na vědomí: tam venku se to děje, teď, právě teď, něco velkého, podívejte se „na vlastní oči“. Ani já jsem neodolal a šel jsem k řece se na povodeň podívat a ta podívaná ve mně vyvolala směs pocitů, o kterých mi přišlo nevhodné v té době mluvit. A snad i dnes se budu trochu stydět, bude to však stud za něco, jako je nahota, něco, s čím nic neuděláme, neboť je to holý fakt.
To, co jsem cítil při pohledu na Vltavu rozlitou z břehů, nesoucí stromy a kusy zahradních domků, pomalu zaplavující město Kralupy, nebyl jen údiv tváří v tvář dynamickému vznešenu, jak by řekl Kant (to, co by nás mohlo zničit jako nic a před čím jsme nicméně v bezpečí – „příroda uvažovaná jako moc (Macht), která nad námi nicméně nemá kontrolu (Gewalt), představuje dynamické vznešeno“). Cítil jsem i jistou dávku vzrušení, podobně jako jsem si toho všiml u svých dětí. Děje se něco výjimečného, je povodeň, tolik vody s takovou silou jsme ještě neviděli. Je to vzrušující obdiv, který chce zároveň co možná největší umocnění svého objektu. Nevím, jestli někdo přizná, že to cítí podobně, protože je to na první pohled zvrhlé a odsouzeníhodné. A přesto se domnívám, že to je cosi, co je přítomné ve všech lidech a co je pravým zdrojem oné médii zatracované povodňové turistiky. V nás všech musí být kus toho dítěte, které nedomýšlí věci do důsledků a jen radostně pobíhá okolo a ukazuje: tady až je voda, a za chvíli bude až tamhle! („...k naší obrazotvornosti náleží usilování o nekonečný progres...“)
Je to jako v katastrofických filmech, které se poslední dobou těší takové oblibě. To, že příběh filmu pro nějaký úzce vymezený úsek populace dopadne dobře, je vedlejší nepsané (a někdy porušované) pravidlo žánru. Podstatné je vidět na vlastní oči, co de facto vidět nikdy nemůžeme: maximální možnou zkázu. Mimochodem si nejsem jistý, zda jde o úchylku vlastní moderní době: v minulosti by se jistě našly hojné případy fascinace obrazy zkázy, katastrof, líčení apokalypsy, pekla atd. Není důvod přikládat našim „úchylkám“ takovou dějinnou výjimečnost. Stejně jako v katastrofickém filmu si povodňový turista (možná v skrytu duše) jako dítě přeje, aby tato povodeň nebyla jen padesátiletá, ale aby byla stoletá nebo dvousetletá, možná by si dokonce přál vidět tu sílu globální potopy, kdyby to bylo jako v kině nebo v televizi.
Aby tato fascinace fungovala, je bezesporu nezbytné, aby pozorovatel byl sám v bezpečí. Mám to vyzkoušené na vlastní kůži. Jakmile hrozila evakuace v naší ulici a věci se začaly přenášet do patra, všechen pocit vznešena byl ten tam, zbyla jen panika a strach. („Kdo pociťuje strach, nemůže utvořit soud o vznešenu v přírodě...“ Pohled na katastrofy „je tím atraktivnější, čím je podívaná hrůznější, pod podmínkou, že jsme v bezpečí.“) A přesto není voyerství a fascinace zkázou povodní nějakou škodolibostí nad neštěstím druhých. To v žádném případě! Součástí fascinace přírodní silou povodně je její neosobnost, která eliminuje rozdíly v osobním vlastnictví pozemků. Povodeň si nevybírá a odnáší, co jí stojí v cestě, hladina řeky stoupá a zaplavuje jeden sklep za druhým. Už to není sousedova zahrádka, Heřmánkovic bouda. Řeka smaže hranice, odnese ploty, překreslí mapu na neosobní hladkou plochu. Hic sunt leones.
Když jsem byl u řeky, která změnila svůj hmotný i symbolický obsah, a viděl lidi, kteří jsou zároveň odpuzováni a přitahováni tímto nespoutaným živlem, vzpomněl jsem si na povodně z roku 2002. Centrum Prahy bylo těsně po povodních uzavřené pro auta, ale po nábřeží se dalo jít pěšky. Bez zaparkovaných aut byla Kaprovka tak široká! Byl to neuvěřitelný zážitek, byla to Praha dávné minulosti, Praha Mozartova, tichá, koňmo či pěšky. Mohli jsme jít prostředkem vozovky bez ohrožení motorovými vozidly a kochat se nádhernými budovami z nových úhlů pohledu. Stejné vzrušení jsem pociťoval o pár dní později, když jsme jako dobrovolníci pomáhali odklízet škody po povodních. Na člunech nás převáželi do míst, kam byl přístup veřejnosti zakázán. Být někde, kam se normálně nesmí, chodit tam, kam normálně lidi nemůžou, a přitom to dělat beztrestně, z pozice určitého bezpečí, je vpravdě povznášející, božský pocit výlučnosti. Jsou to výjimečné chvíle pociťované svobody. Byly to také chvíle výjimečné solidarity, kdy mnozí zjistili, že každodenní „nejnutnější“ starosti mohou počkat, když je třeba pomáhat po naprosto nepředvídatelné pohromě.
Takovýto pozitivní pocit výjimečnosti a svobody pramenící z porušení normálního chodu věcí a pravidel je snad pochopitelnější a méně pohoršující. Ale určitý prvek je tu společný i pro povodňovou turistiku. Povodeň je zkrátka porušení normálního chodu věcí, chodu, který nám přijde jako poznaná nutnost svírající naše životy. Musím do školy, do práce, nakoupit... Přijde povodeň a najednou není, jak se dostat do práce a do školy. Dokonce i sehnat potraviny může být problém. Najednou musíme hledat nové strategie, načínáme náš denní program od nuly. Stojíme tváří v tvář prázdnotě systému a pravidel a zároveň plnosti významu situace a okolností. Musíme dělat věci jinak. Některé dříve nezbytné věci přestávají být nutné. A zároveň jsme svědky obrovské síly přírody a naší vlastní malosti. V tomto pozorování pociťujeme nepoznanou svobodu, která je zároveň spojená s extází, neboť extáze je oproštění se od omezení (confines) pravidel, vlastního těla, jednoduchého významu atd... Takovýto poetický popis bude zcela cizí komukoliv, kdo je přímo zasažen katastrofou a není pouze divákem, ale bojuje o vlastní život a veškeré svoje statky. Bylo by ale nepochopením myslet si, že povodňoví turisté mají požitek z újmy druhých, že je pohání škodolibost a sobectví. Zároveň chci tvrdit, že jde o něco hlubšího, než je pouhá zvědavost (není-li sama zvědavost jakýmsi hlubším pudem). Domnívám se, že se jedná o jakýsi zcela základní, ba animální sentiment, který žene lidi popatřit na maximální možnou (vylučující vlastní zničení) míru nevázanosti, chaosu a svobody. („Příroda v nás vyvolává ideje vznešena prostřednictvím chaosu nebo nejdivočejšího a nejnepravidelnějšího zmatku a zkázy, pokud vnímáme velikost a sílu.“) Povodeň je festival.
(Je legrační, - jakkoli je to nutné - jak se současní organizátoři festivalů snaží přinutit návštěvníky, aby následovali určitá pravidla. Návštěvníci festivalů dobře tuší, že jsou pokračovateli tradice starověkých saturnálií a středověkých festivalů, kdy byla odbourána všechna pravidla a brány chaosu byly otevřeny dokořán.)
Často se nám vrací toto téma: Hudby už vzniklo takové množství, jak je možné, že už není vyčerpána? Nebo snad již bylo vše napsáno a my o tom nevíme, protože zatím nedisponujeme univerzální databází všech skladeb? Jinde jsem se pokoušel ukázat, že možnosti hudby jsou nevyčerpatelné, jelikož se vyvíjí nejen způsob kombinování materiálů (pravidla kompozice atd.) ale i materiál hudby samotný (nikdy to není jen dvanáct tónů). Jak však víme, že se v hudbě objeví něco nového, že je tu nějaký originální prvek?
A zde mohu nabídnout opět jen svou osobní zkušenost. Nevím, zda to mají jiní písničkáři a skladatelé stejně. Nevím ani, zda tato osobní zkušenost může být v něčem směrodatná či průkazná. Nicméně v otázkách autorství a tvůrčích aktů nikdy nebudeme mít víc než osobní zkušenost a ani bychom z podstaty věci neměli víc požadovat.
Tvrdím, že jsou momenty, kdy bezpečně poznám, že jsem narazil na něco původního, nepřevzatého, originálního, ať už jako skladatel nebo jako posluchač. Často pracuji na nějakém tématu a po nějaké době ho, či dokonce celou píseň, zavrhnu, protože působí příliš povědomě, má příliš mnoho příbuzností s jinými písněmi, než aby stála na vlastních nohách. Nerozsvítí se. Pouze poblikává jako odraz měsíce v louži (takový platónský příměr). Situace posluchače je podobná, možná ještě obtížnější, protože mozek nám ze všeho nejdřív nabízí asociace s něčím, co už známe. Proto máme na první poslech o všech kapelách tendenci říci, že znějí jako něco, co už tu bylo. Jednak si to ovšem mozek často rozmyslí po podrobnějším přezkoumání, a zadruhé jsou tu výjimky a ty jsou pro nás podstatné. I na první poslech může mozkový asociační automat zadrhnout, jeho soukolí se může zaseknout na nerozmělnitelném soustu originálního kusu hudby.
Jsou i tyto momenty. Když pracuji s nějakým hudebním tématem, obracím ho tam a zpět, zkouším ho rozvádět, a najednou se začne něco rodit. Začne si to samo diktovat cestu. Cítím to uvnitř i v konečcích prstů, skoro jako jemné chvění. Všechno se změní a není nic na půl cesty. Buď se to děje nebo nikoli. A když se to děje, když vím, že jsem připadnul na něco nového, že jsem svědkem momentu zrození, je to okamžik extáze.
Tento mechanismus by se určitě dal popsat vědecky. Pracuje-li mozek s tak sofistikovaným (a zároveň primitivním) systémem, jako je hudba, má jistě mnoho prošlapaných cestiček, po kterých se ubírá, propojení neuronů se stabilizují a upevňují (hitrádia zcela jistě napomáhají klidnému a nerušenému chodu našich lenivých mozků) atd. Narazí-li mozek na novou skutečnost, kterou musí nějak zpracovat, vytváří se nové spoje a cestičky. A tato nová tvorba zdvojující estetickou tvorbu navozuje povznášející pocit. Je to stejné vybočení z běžných pravidel provozu, je to pocit svobody, otevřenosti, pseudo-náboženská zkušenost nekonečna, jako tomu může být při povodních. Je to tento pocit, který mi zaručeně potvrdí: teď se děje něco nového, teď už stačí naslouchat, nechat se vést, unášet mocným rozvodněným tokem, protože v tuto chvíli se nemusíme bát, že skončíme na sousedovic pozemku, v té či oné stylové a rytmické zahrádce, před námi je holá či hladká krajina bez plotů a bez hranic. Chceme-li tvořit, musíme najít škvíru v nějaké přehradě, abychom si otevřeli novou nepopsanou krajinu. Pak už je vše snadné.
Ale mohli bychom jít ještě dál a říci: nejen že mi subjektivní pocit extáze (vystoupení z vlastního těla - rozuměj z těla svázaného pravidly, zatuhlými mozkovými spoji) dává na vědomí, že jsem svědkem něčeho pro mě nového (co jsem ještě nikdy neslyšel – a tady je ještě důležité to, že v mozku je potenciálně zapsané vše, co jsem kdy slyšel, ačkoli si z toho aktivně pamatuji jen zlomek). Možná mi dává na vědomí, že jsem svědkem něčeho nového nejen pro mne, ale vůbec. Tak jako když se narodí dítě, vím celkem jistě, že to není jen pro mne nová věc, ale že jde o jedinečnou událost. Snad bychom se v tomto případě mohli opřít o nějakou leibnizovsky laděnou filosofii poslední doby, jako je teorie kvantového fyzika Davida Bohma. Podobné teorie tvrdí, že každý prvek vesmíru v sobě ze své specifické perspektivy zrcadlí veškerý vesmír. I to, co se děje na opačném konci univerza, má nějakou minimální odezvu zde. Každá věc má v sobě zavinutý vesmír. Každá píseň obsahuje implikovanou veškerou hudbu. A tak když se v mozku rozsvítí červené světýlko nahrávání nového neuronového spoje, je to signálem nejen pro mne dosud neobjevené hudby, ale i příchodu nové hudby do světa. A každý sebemenší nápad zarezonuje celým hudebním světem. (Muzikanti si teď jistě oddechli, že už se nemusí obracet na promotéry a doprošovat se PR agentur...)
Nemusíme ovšem zacházet tak daleko do metafyziky hudby. Vzhledem k tomu, že konkrétní situace skladatele je pokaždé jiná a že hudební materiál a hudební vnímání se neustále vyvíjejí, je velice nepravděpodobné, ba nemožné, aby skladatel extaticky složil skladbu, která by byla bez jeho vědomí nějakou kopií dřívější skladby. Ale spokojme se s něčím skromnějším. Nemusí být každá skladba novým paradigmatem, nemusí přicházet s potopou. I malý pokrok je pokrok a stačí drobnost, aby skladba byla zajímavá k poslechu a hodna reprodukce. I tak si myslím, že drobné pablesky extáze tu jsou a signalizují hudebníkům a publiku, že se jim dostává hodnotné stravy. (Srv.: „Vznešeno je to, co samotnou skutečností, že jej jsme schopni myslet, poukazuje na schopnost mysli překračující jakýkoli standard smyslovosti.“) A naopak si myslím, že si někteří hudebníci musí být vědomi faktu, že jejich mozky smutně přešlapují tam a zpět po zavedených cestičkách. Sám jsem bohužel po většinu času na straně těchto druhých.
Že tvorba je radost, je banální výpověď, navíc ne zcela pravdivá. Musíme hledět hlouběji, než je radost, k vytržení extáze, které může nastat, i když deprimovaný člověk píše smutnou píseň. Radost (pokud tento pojem nechceme prohloubit jako Spinoza či Barthes) je povrchním sentimentem (Kant by řekl vycházejícím z pouhé hry smyslovosti). Tvorba roztíná člověka do hloubky, odjišťuje mechanismy jdoucí napříč fyzickým a psychickým. Odehrává se na rovině nevědomí a mikroúrovni neuronových spojů.
Jak potom uchopit společné autorství či tvorbu ve dvou? Výraz „souznění duší“ je v tomto případě zjevně nedostatečný, neboť evokuje vědomou, ač třeba nikoli vědomě volenou, spřízněnost. Když dávám kus své tvorby, své extáze, k dispozici tvorbě druhého, sahám do svých útrob, tahám ven vnitřnosti nejtajnějších zákoutí své bytosti, páchám harakiri před druhým a přijímám stejné gesto. Nikoli souznění duší, ale rezonance otevřených těl. Rušíme svá těla a stejně tak se zbavujeme svých duší (vše ustavené musí pryč) a rýsujeme novou rovinu, na níž se přeskládáme do nových bytostí. Spíše než duší jsme srostlí rukou, končetinou, trupem, hudební siamská dvojčata. Je v tom radost, extáze a vznešeno, neboť společně odhalujeme to, co se v nás nejvíce blíží nekonečnu, ačkoli to nemusí být tak pěkné, jak si to představoval Kant.
O.G. 21.11.2013
Na detail novinky
Záznam koncertu z ČRo Olomouc
Prakticky celý koncert eggnoise v olomouckém rozhlase si můžete pustit zde:
http://www.youtube.com/watch?v=17RSELSERkA
Na detail novinky
Živý přenos koncertu z Olomouce!
Středeční koncert od osmi hodin si nejen můžete poslechnout živě na ČRo Olomouc, ale můžete jej i sledovat přes streaming na youtube. Tak doufám, že se tam všichni uvidíme:
http://www.youtube.com/watch?v=17RSELSERkA
Na detail novinky
V hitparádě Proglasu
Něco se bylo nasazeno v hitparádě rádia Proglas! Je to pro nás milé překvapení, že i na tomto rádiu nasadili titulní píseň ze Svaté čtveřice... No ona je ta píseň vlastně tak trochu o transsubstanciaci... Hoďte tam hlas a hlavně poslouchejte, je to dobré rádio!
http://hudba.proglas.cz/hitparada.html
Na detail novinky
O.G. v Café de chanson
Zítra v 11:00 by měli na Českém rozhlase Ostrava pustit ze záznamu rozhovor Ondřeje Galušky s Monikou Horsákovou. Byl to milý rozhovor a měl by se pak objevit i v archivu... http://www.rozhlas.cz/ostrava/porady/_porad/4713
Na detail novinky
Soutěž o CD
Vyvážená soutěž!
http://www.fiftyfifty.cz/souteze/Fiftacky-Jezisek-499.html?darek=409
Na detail novinky
Eggnoise v Nočním proudu
V pátek si budou Ondrové povídat s Jitkou Benešovou v Nočním proudu na ČRo Regina mezi 23:00 a 24:00. Kašlete na hospody, nalaďte si v pelíšku rádio a čajíčkujte do noci... http://www.rozhlas.cz/regina/porady/_porad/3514
Na detail novinky
Album 4 na vinylu
Recenze na 4
Pokud byste si chtěli udělat názor a nevěděli jak, můžete se probrat nějakými recenzemi:
http://e-kultura.cz/eggnoise-vydavaji-desku-skladeb-z-hrebejkova-filmu/
http://kultura.idnes.cz/eggnoise-nove-album-glosa-0yz-/hudba.aspx?c=A130930_162308_hudba_ob
http://musicserver.cz/clanek/44799/Eggnoise-4/
http://pebal.blog.cz/1310/eggnoise-4-70
http://www.hudebniknihovna.cz/eggnoise-se-otevreli-svetu-ale-zustali-svi.html
http://www.ireport.cz/recenze/17899-recenze-neco-se-a-ctvrte-album-eggnoise-je-venku.html
http://www.kulturissimo.cz/index.php?eggnoise-4-recenze-desky&detail=1677
Na detail novinky
Ondrové v Óčku
Remix od Republic of Two
Album 4 je nyní k sehnání na iTunes, kde navíc obsahuje bonusový track Anytime 8 (Remix od Republic of Two feat. Tonya Graves). Na remixu jsme ve skutečnosti s Jiřím a Mikolášem pracovali již před třemi lety na Yolk, ale to jsme ještě nevěděli, že je to remix té pravé verze Anytimeu 8. Jak zvláštní!
https://itunes.apple.com/us/album/4-bonus-track-version/id709374545
Na detail novinky
Album 4
Tento týden nám vyšlo album. Jmenuje se 4 a vděčíme za něj mnoha lidem a ten vděk je třeba rozvést více, než co dovoluje formát bookletu: Díky patří všem členům kapely, současným i bývalým, za to, že s námi písně hráli, že nám je pomáhali dotvořit, že nám nezištně obětovali svůj čas a že udržovali kapelu při životě. Díky patří Mishanovi Pajdiakovi z Alviku za to, že s námi přes rok natáčel, editoval, míchal, masteroval, remasteroval, mazal a hledal v zálohách ve svém příjemném domácím studijku little m. Díky patří též Honzovi Martinkovi ze Soundsquare, který předmíchával písně do filmu. Díky patří studiu Soundsquare za nebývalou vstřícnost a neuvěřitelných pár dní při míchání písní do surround soundu. Díky patří lidem, kteří ovlivnili zvuk nahrávky již při náběrech, jako je Milan Tököly, u nějž je těžké říct, zda je větším pokladem jeho geniální ucho nebo jeho špičkově vybavené a cenově přístupné Štúdio J v Trnavě, Ondřej Ježek, který má vždy po ruce nějaký ten Leslie box do Houpacího koně a který je vždy připraven sám sebe překvapovat, a Vláďa Pecha, jehož letenská kukaň, co dala tak zabrat klaustrofobií stižené Tonye Graves, je nám stále otevřena pro dotáčky všeho druhu. Díky patří Janu Hřebejkovi, že nám dal příležitost dělat muziku pro film a že svým výběrem písní z demosnímků přímo ovlivnil podobu desky. Díky patří Vláďovi Barákovi za příjemné chvíle ve střižně a za nadržování eggnoise proti jiným adeptům na závěrečnou píseň filmu. Díky patří Šimonovi Kotkovi za to, že má stále v garáži většinu výlisků našich předchozích alb. Díky patří Tomášovi Cikánovi, jehož grafické návrhy na obal desky byly přímou inspirací pro kresbu čtyřplošníku, od níž se dál rozvinul zbytek perokreseb na obalu. Díky patří Míše Pospíšilové Králové, která dělá krásné koláže a svým jemnocitem dotáhla náš návrh na obal. Díky patří hostům na desce: Lence Dusilové za ovládnutí našeho drobného jazykolamu, Bharatovi Rajnoškovi za předstírání, že je brazilská dechovka, Emilovi Frátrikovi za nejkrutější diktát. Díky patří vydavatelství Indies Scope za to, že nám desku vydali a že o ní pečují jako o znovunalezeného syna. A díky patří veškeré domácí havěti, která je největší inspirací a zároveň důvodem, proč všechny zprávy píšeme s týdenním zpožděním.
Na detail novinky
Vítejte na stránkách eggnoise
Na detail novinky
